Jak na ACTA

Rozhodl jsem se, že sem hodím pár myšlenek o tom, jak předcházet případným negativním dopadům smlouvy ACTA, pokud by vstoupila v platnost. Možná mi je všechny rozcupujete, ale nevadí, jen se nebojte mi to v diskusi nandat.

Jenom se trochu bojím, aby to nebylo moc návodné i pro ty, kteří by stáli na druhé straně barikády, ale doufám, že tento článek se nedočká nějaké masové čtenosti, takže půjde spíš o takové hospodské potlachání v úzkém kruhu mých pěti čtenářů.

V první řadě bych rád napsal, že nejsem nějaký velký příznivce stahování hudby, filmů a jiných chráněných děl, ale spíš než bych chtěl moralizovat, tak víc proto, že mě to ani moc nezajímá. Na druhou stranu, kdo z vás nikdy nic nestáhl, ať první hodí kamenem.

Ovšem i když jsem v podstatě "čistý" a nemám, co skrývat, stejně je mi představa, že se mi někdo na letišti hrabe v notebooku, celkem dost proti srsti. A tak své pojednání zaměřím hlavně na to, jak se co nejlépe proti takovému nevítanému hostu ve vašem systému pojistit.

V první řadě by mě zajímalo, jak si to technicky představují ti, co takovéto zákony vymýšlejí - tedy politici a kopírovací lobisti. To jako bude na letištích posílen sbor celníků a všichni budou pravidelně navštěvovat školení s instruktáží, jak se správně prohledává počítač? Nebo budou mít nějakou utilitku, která proskenuje všechny disky na počítači? Něco jako antivirus?

Přiznám se, že druhou metodu si jaksi nedovedu představit, hlavně se nedovedu představit, jak by asi vypadal pattern pro takový nástroj. To by musel sám mít několik terabytů. Nicméně v obou případech si myslím, že jak školení, tak případný scanner, budou zaměřeny na nejrozšířenější operační systém, a tedy MS Windows.

Nejjednodušší ochrana, nebo řekněme opatření, které těm šmejdilům na letišti minimálně pěkně znepříjemní život, je tedy nemít tam Windows. Tedy mít na notebooku Mac OS nebo Linux. Pokud by mě někdo postavil před spuštěný Mac OS, který jsem viděl jenom dvakrát v životě z rychlíku, tak bych opravdu netušil, jak mám prohledat disk (jestli to vůbec nějaký má). A stejně tak předpokládám, že 99% zřízenců na letišti, když uvidí spuštěný Debian nebo Gentoo, tak ho zachvátí mírná panika. Zavolá si kolegy, kteří na to budou taky koukat jak na zjevení a nebudou s tím chtít mít nic společného.

Pokud vás vyzve, abyste mu ukázali, jak se v tom prohledá disk, spustíte terminál a ukážete mu příkaz ls. Pokud se bude dožadovat nějakého grafického nástroje na správu souborů, oznámíte mu, že tento systém nic takového nemá, nebo o tom NEVÍTE. To by myslím ve většině případů mělo stačit na to, aby vás nechali na pokoji.

Samozřejmě, už několikrát v diskusích zaznělo, že majitel zařízení bude nejspíš povinen umožnit úředníkovi přístup do počítače zadáním hesla. Pokud byste toto odmítli, může být notebook zabaven, nebo i vy zadrženi. Pokud by tohle chtěli aplikovat na majitele Linuxu, tak by snad bylo možné argumentovat tím, že mu přístup na počítač nijak neodmítáte a nestěžujete, že nemůžete za to, že oni jsou neschopní.

Ne každý ovšem může mít na notebooku Linux, buďto je to nemožné technicky, nebo z pracovních důvodů a tak podobně. Pokud tedy už nutně potřebujete převážet nějaké to chránění dílko a musíte mít Windows, pak další možností je nainstalovat si VirtualBox nebo nějaký jiný virtualizační nástroj, vytvořit hodně virtuálních strojů a soubor ukrýt do jednoho z nich. Pokud by byl úředník pečlivý a chtěl prohledat i virtuální systémy, začnete od nějakého čistého systému, a budete dlouho hádat heslo, třeba až na osmý pokus se trefíte. To lze oddůvodnit tím, že máte virtuálních systémů hodně a hesla se vám pletou. Po nabootovaní třetí mašiny by to měl úředník vzdát sám.

Konečně třetí možnost ochrany je nainstalovat si nějaký databázový server, doporučuji PostgreSQL, a chráněný soubor schovat do nějaké tabulky jako BLOB. Pokud by si někdo všiml tohoto, a chtěl prohledat všechny tabulky, bude nejlépe, když ta klíčová se bude jmenovat třeba "Customers" a klíčový field bude "Cust_Private_Data". Před prohlížením tabulky úředníka upozorníte, že se chystá prohlížet citlivá osobní data vašich zákazníků, která nejste oprávněn nikomu poskytovat a že se tím dopouští porušení nějakého zákonu, pročež na něj hodláte podat žalobu, pokud bude pokračovat.

Všechny tři metody lze pochopitelně libovolně kombinovat. Databázi je nejlépe mít ve virtuálním Linuxu bez grafického rozhraní.

Doufám, že tento článek nebude nějak špatně pochopen. Opravdu považuji obsah mého počítače za poměrně soukromou věc, bez ohledu na to, jestli ukrývá nějaký "závadný" obsah nebo nikoli. A z tohoto důvodu jsem přesvědčen, že mám právo na to, se proti takovéto zvůli přiměřenými prostředky bránit.