Kouzlo tropické noci v Praze

Rozjímání o tom, že marnivost patrně není cizí ženám z žádné společenské vrstvy.

Hrozný vedro. Slunce zapadlo už před nějakou dobou. Větrák počítače řve na plný obrátky. Bude lepší ho vypnout a dát si pivko.

Venkovní teplota, alespoň na severní straně, konečně poklesla pod teplotu v bytě. Otevíráme všechna okna dokořán. Mírný průvan k nám snad zanese trochu svěžího vzduchu. Na balkóně je ještě pořád k zalknutí a tak si sedám k rozcápnutému oknu v kuchyni. Nejlepší místečko v bytě. Navíc mám pěkně výhled na ulici, můžu popíjet a u toho pozorovat cvrkot.

Chvíli si hraju s foťákem, automatem. Zkouším, jak umí dělat noční záběry. Po chvíli se přímo pod naším oknem zastaví párek na kolech. Mladík má strašně důležitý hovor o jakémsi programu na 3D snímání a modelování plastik. Docela mě to zajímá. Zábavné je taky pozorovat tu jeho, jak se tam chuděra nudí. Nabídl bych jí, že si s ní popovídám, ale jednak se mi nechce řvát do tiché noci a jednak by se to tomu jejímu nejspíš nelíbilo.

Občas kolem proběhne nějaký šílenec nebo projde spoře oděná žena. To je pokoukáníčko, sice už není skoro nic vidět, ale aspoň můžeme zapojit fantazii. Musím si otevřít další pivo. Žízeň je strašná, v tomhle vedru se pitný režim v žádném případě nesmí podcenit. Mladík konečně vyřešil své softwarové problémy a párek odjíždí. Chvíli se nějak nemohou dohodnout, na kterou vlastně jedou stranu. Telefon a vedro ho nejspíš úplně vyčerpaly.

Už se chystám do postele, když v tom zaslechnu nějaký hlasitý hovor. Blíží se k nám další pár mladých lidí, tentokrát pěších. Vypadají celkem slušně. Dívka má na sobě černé šatečky s krátkou sukýnkou. Oba mají jakési papírové tašky. Mladík jí hlasitě něco vysvětluje. Trochu hlučný, říkám si, ale co, za chvíli přejdou a bude zase klid.

Jenže to se pletu. Zastavují totiž u kontejneru. Jsem trochu vyvedený z míry, protože tyhle dva bych na houmlesáky rozhodně netipoval. Navíc, co chtějí asi najít v kontejneru, když je tma jak v pytli. Ovšem tohle jsou opravdu nějací VIP bezdomovci. Mladík má baterku, snad dokonce čelovku, zkušeně šmejdí popelnicí a vytahuje jeden kus oblečení za druhým. To je panečku úlovek! Ještě prošmejdí tu druhou, tam už takové štěstí nemá, ale celkově je toho dost.

"Tak si to vyzkoušej", povídá a dívka se začne nalezeným šatstvem probírat. Prohlíží se jednotlivé kusy, přikládá si je na tělo a pak jeden po druhém elegantním obloučkem hází zpět do kontejneru. "Nic?", ptá se mladík. Dívka zavrtí hlavou. "Tak jdem dál.", zavelí a vyrazí.

Dívku možná napadalo, že mladík neprobádal druhý kontejner dostatečně pečlivě. Naklání se nad něj a něco tam hrabe. "Romano!" zavolá a ona ho poslušně doběhne.