Konspirační rozhovory

Dva naši politici na veřejnosti ani před jeden objektiv nevlezou, tak předstírají, že se nemají rádi. Ve skutečnosti ale spolu vedou tajná jednáni. Podařilo se nám pár takových zaznamenat.

Pražské jaro 2009

"Hele, Jirko, máme tu takový menší problém. Situace se nám nějak vymyká z rukou. Ekonomika jde do háje a my jsme přišli na to, že nedokážeme na příští rok sestavit ani ten rozpočet."

"No dobře, Mirku, to je nám celkem jasné. Ale co od nás čekáš? Víš, že pro rozpočet s nějakými velkými škrty ve výdajích ruku nezvednem, ani nemůžeme."

"To je mi jasný, Jirko. Nic takovýho bych po vás ani nechtěl."

"Tak o co jde? Vymáčkni se."

"No, jak bych to řek ... Probírali jsme to včera s Ivanem ze všech stran, a ať koumáme jak koumáme, jedinou možnost vidíme v tom, odvolat vládu."

"Zbláznil ses? Ty chceš po mě, abych odvolal vládu? Teď? Během předsednictví? Vždyť jsem dal slovo, že dáváme vládě toleranci. Jak bych pak vypadal?"

"Já vím, já vím Jirko, ale neboj. Ty pitomce, co volí nás, tak ty to nepřekvapí, a těm pitomcům, co volí vás, to buďto bude imponovat, nebo na to do jara stejně zapomenou."

"Nó, to možná jo. Ale stejně, jak si to představuješ? Vždyť já nemám dostatek hlasů, abych vás potopil."

"Klid, o to se s Ivanem postaráme. Vlasta s Olgou to položí."

"Jaká Vlasta? Parkanová?"

"Ale ne ta Vlasta, ten Vlasta."

"Jo ták, a ty myslíš, že to udělá?"

"Na tuti. Už mě dlouho prudí, vyrazím s ním dveře a on se mi pomstí. To bude hračka."

"No když myslíš. Ale co budem dělat dál?"

"To je jednoduchý, sestavíme úřednickou vládu a ta udělá rozpočet. A my budeme oba z obliga."

"No, jseš sice hlupák, Mirku, ale něco se mi na tom plánu líbí. Tak to zkusíme."

Pražský podzim 2009

"Mirku, domluvili jsme se, že rozpočet bude sestavovat Fischerova vláda. Co to má znamenat?"

"Co myslíš, Jirko, vždyť jo?"

"Tak jak to, že ten váš trouba prezident podepsal ten nesmyslnej protiústavní zákon o předčasném rozpuštění sněmovny?"

"A jó, ty myslíš tohle. Tak hele, ten náš trouba prezident je stejně tak váš trouba prezident. Tohle si nech, Jirko."

"Mirku nezamlouvej to. Teď to vypadá, že předčasné volby v říjnu budou. Naše preference neutěšeně stoupají, co mám dělat? My ty volby vyhrajeme a já ten rozpočet nechci!!!"

"Nó, ale tak buď rád, že vás mají lidi tak rádi."

"Tak to ne, hochu, to jsme si nedomluvili. Dal si slovo, že rozpočet sestaví úřednická vláda, tak to nějak zařiď."

"Zařiď, zařiď, to se ti lehko řekne, ale jak? Všichni poslanci, všichni předsedové stran, i ten trouba prezident přece chtějí předčasné volby pro blaho této země. Kdo bude proti?"

"No tak kurňa něco vymysli, Mirku. S tím potopením vlády to byl tvůj plán, tak se teď nějak postarej, abys to dotáhl až do konce."

"Počkej, Jirko, teď mě napadlo, co takhle zase ten Melčák? Ten by přece snad mohl, ne?"

"Melčák, myslíš? A co by s tím jako mohl udělat?"

"No mohl by třeba podat stížnost k ústavnímu soudu a ten by mohl předčasné volby zrušit. Nezkusíš to?"

"No tak to by mohlo projít. Tak já s ním dám řeč, no."

"No výborně, Jirko. A mimochodem, co jsi mu vlastně slíbil tenkrát, když podpořil naši vládu?"

"Nebuď hlupák, Mirku. Myslíš, že to ČSA prodáte?"

"Ty jsi grázl, Jirko."

A o pár týdnů později

"Mirku, jak to, že ten váš/náš trouba prezident zase chce podepsat ten zákon o změně pravomoci ústavního soudu?"

"No je státotvorný, Jirko, jde mu o blaho této země a jejího lidu."

"Hele, Mirku, nech si ty pindy. Jak to, že mu to nikdo nevysvětlil? Slíbil jsi, že s ním dáš řeč!"

"No víš, že se mnou on nemluví. Poslali jsme za ním Hájka, ale asi se zhulil, a místo ústavy mu vysvětloval vznik opice z člověka."

"To je fakt výborný. Jste banda diletantů. Co budeme dělat? Vždyť se ty předčasný volby stihnou!"

"No to já nevím, proč ti tvoji poslanci hlasovali jako jeden muž pro tu dohodu."

"No já samozřejmě pro hlasovat musel, to je snad jasný. A ostatní? Nemůžu přece každýmu vyklopit, o co tady jde. Prostě moji poslanci hlasují dle svého nejlepšího vědomí a svědomí."

"Spíš bezvědomí, cha cha cha!"

"Nech si ty srandičky, Mirku, a řekni mi, co mám teď dělat."

"No tak tu dohodu prostě ráno zruš z moci tvé funkce. A bude."

"A jak budu asi před lidma vypadat? Takhle měnit názory jak ponožky..."

"Klid Jirko, u tebe už jsou na to všichni zvyklí."

"No ... co mi zbejvá. Ale něco ti řeknu, Mirku. Sereš mě!"