Podle mého názoru, úhel by neměl být nulový, protože to nevypadá vůbec pěkně. Ani to není přirozené. Člověk se zpravidla soustředí na nějaký objekt a osy jeho očí se sbližují a protínají se na objektu, který sleduje. Proto jsem vždycky při mých pokusech s 3D se nějakým způsobem snažil aby překryv v místě, kam se má člověk koukat, byl co nejmenší, ideálně, aby v tom místě fotografie nejvíce lícovaly. Vlastní úhel pak má vliv na to, jak člověk vnímá rozměry sledovaného objektu. Tak například pomocí dvou fotografií jsem nafotil model hradu tak, že vypadal jako skutečný a foceny z vrtulníku. Nebo naopak skutečný hrad, který vypadal jako model. Vždy to byla záležitost nastavení úhlu.

U 3D filmů je to trochu problém, protože je nutné divákův pohled ještě více vést a je třeba stále sledovat, kam se má koukat. Když se to nepodaří, budou diváka z filmu bolet hlava

A můžu se zeptat, v čem nebo jak jste si výsledné obrázky prohlížel?

To mám palec za to, že jsem tě tam nezmínil?