Jak zpracovávat 3D fotgrafie - software

Když už máme nafoceno spoustu 3D fotografií některou z metod zmiňovanou v předešlých dílech, asi bychom si rádi taky nějaké ty fotky prohlédli. Pokud fotíme skutečným 3D stereo fotoaparátem, měly by z něj lézt fotky už ve tvaru, kterému vaše 3D televize rozumí. Pokud ale fotíme jinou metodou, musíme nejdřív fotografie nějak zpracovat.

První důležitá informace je, v jakém formátu je vaše televize schopna fotografie zobrazit. Většina moderních Smart TV nemá problém zobrazit jakýkoli z běžně používaných formátů jako je JPEG, PNG, GIF, BMP. A pak má také funkci, kterou jí napovíte, jak je 3D fotografie v obrázku schovaná. Existují v podstatě 3 možnosti - buď je tam přímo nějak zašifrovaná, nebo jsou dva obrázky vedle sebe, nebo jsou dva obrázky nad sebou.

Takže nejjednodušší je vzít levou a pravou fotografii, spasovat je správně přes sebe, oříznout a pak je dát vedle sebe a uložit jako JPEG. Přičemž ale ještě musíte výslednou fotografii vodorovně smrsknout na polovinu, protože televize bere rozměr celé fotky jako směrodatný rozměr obrázku.

Pokud uložíte takto dvě fotky vedle sebe do JPEG souboru a přejmenujete ho na "jps", pak vaše televize bude s největší pravděpodobností vědět, že jsou to dva obrázky v JPEGu vedle sebe a ihned je správně zobrazí.

Jenže tento formát má jednu drobnou nevýhodu, a to je velikost obrázku. Protože každý z páru obrázku musíte srazit na polovinu, přijdete ve finále o polovinu sloupců. Takže abyste měli obrázek v maximálním možném rozlišení, tj. 1200x1080 pixlů, musíte uložit jeden obrázek o velikosti 2400x2160 pixlů, místo dvou 1200x1080. Čili skladujete dvakrát větší počet dat, než je nutně potřeba.

Pokud máte televizi pasivní, používající polarizované pixely, pak se nejspíš střídají na obrazovce oblasti s různou polarizací po řádkách. Takže pokud dáte dva sražené obrazy nad sebe, o nic nepřijdete, a dokonce se dostanete na polovinu dat, které potřebujete schovat, oproti dvou originálním JPEGům. Jenže tenhle přístup má taky svoje mouchy. Jednak neexistuje přípona, podle které by televize poznala, že to jsou dva obrázky nad sebou, a za druhé, co když budete chtít obrázek poslat kamarádovi s aktivní televizí? Ten totiž využije z obou fotografií pixely všechny.

Takže nakonec nejvýhodnější se jeví formát, který dokáže uložit obě fotografie najednou, kterému většina televizí rozumí, a který umí i 3D stereofoťák. Tento formát má příponu "mpo" a jedná se v podstatě o JPEG, ve kterém mohou být uloženy jeden nebo více dalších obrázků. Tento formát je celkem výhodný. Nezabírá nijak extra moc místa navíc, prohlížeče, které mu nerozumí, ale dokáží uhádnout typ souboru, v něm poznají JPEG a ukáží vám aspoň levý obrázek. Navíc se při zpracování nemusíte potýkat s nějakými sraženými obrázky, takže i práce v grafickém editoru je příjemnější.

Takže potřebujeme software, který umí ze dvou obrázků vytvořit MPO. Pro uživatele Windows, kteří si s licencemi nelámou moc hlavu, existuje program zvaný Stereo Photo Maker. Není špatný, umí obrázky automaticky sesadit, jak nejlépe to jenom jde, umí z nich vytvořit MPO, anaglyph a umí spoustu dalších věcí. U fotky z mého Fujifilmu Finepix Real 3D správně poznal, že jsou oba obrázky pootočené navzájem o 0.2 stupně. Je to stejná hodnota, ke které jsem dospěl analýzou obrázů v Gimpu.

Pro uživatele Linuxu, případně pro uživatele Windows, kteří preferují Open Source před uzavřenými aplikacemi, je tu Gimp, který ale MPO sám o sobě neumí. A protože jsem nenašel nic rozumného, naprogramoval jsem si to sám. Zde je možné si stáhnout plugin, který umí MPO otevřít i uložit. Ale je potřeba si ho zkompilovat ze zdrojáků, což je hračka na Linuxu, ale hrůza na Windows. Proto je tam ještě samostatná utilitka, která umí obrázky skládat a rozkládat z příkazového řádku. Ta by měla jít pro Windows zkompilovat raz-dva.

No a nakonec dodejme, že i když máme 3D fotoaparát, může se nám samozřejmě nějaký software, který umí pracovat s MPO soubory, taky hodit. Jak už jsem psal, má například můj exemplář pootočené chipy o 0.2 stupně. Což je sice nepatrná hodnota, lidské oko ji hravě dokáže zkorigovat, ale když chcete být perfekcionista, je dobré si obrázky poupravit. Navíc ne vždy dokáže foťák chytit tu správnou paralaxu. Někdy nacpe předměty příliš moc dopředu před obrazovku a je potřeba ho trochu zkrotit. No a nakonec se vám může hodit i další zpracování obrázků, jako korekce perspektivy, vyvážení barev, zvýšení kontrastu či dokonce aplikace dalších filtrů.

Takže když má člověk konečně nějaké vhodné nástroje, kterými může 3D fotografie upravovat, může si udělat takovou blbost jako třeba impresionistickou Prašnou bránu ...

.. nebo historickou 3D pohlednici.